Jaká dřevina má šanci proti bestselleru dubu?
Duel dřev
Robustní dubové krytiny jsou klasikou. Tento materiál je znám pro svoji tvrdost i schopnost se vzhledově přizpůsobit téměř každému interiéru - perfketní, nebo ne? I jiné typy dřevin však mají něco do sebe. Záleží jen na kritériích, kterým dáváte přednost.
Při koupi dřevěných krytin sáhnou mnozí rovnou po dubu. Tím samozřejmě nelze nic zkazit, dubové dřevo má samé pozitivní vlastnosti, které ho předurčují k výrobě podlah. Ale jsou tu i jiné možnosti, co takhle podlaha z javoru, nebo ořechu? Dokáží tyto dřeviny s dubem držet krok? Obecně na tuto otázku nelze jednoduše odpovědět - záleží na tom, co od krytiny potřebujeme.
Co dělá dub tak vyjímečným?
Duby jsou rozšířené téměř po celé severní polokouli, přičemž mnoho druhů roste na Severoamerickém kontinentě. Jeho dřevo je atraktivní jako pro stavební, tak nábytkářský průmysl. Vyznačuje se totiž rovnoměrným fládrováním, je velmi tvrdé, ale zároveň i jistým způsobem pružné. Díky tomu, že většina dubového dřeva zpravovávaného v Evropě z ní i pochází a transportní cesty jsou tedy kratší, má dub podstatně lepší ekologickou bilanci, než jakákoli dřeva tropická.
Zákazníci dřevoobchodů, nebo specializovaných nábytkářských firem již přišly na to, že dekory dubu mohou být velmi rozmanité. Od bílých, až po tmavě černé. Je z nich tak možné vyrobit nepřeberné množství rozdílých variant nábytku i podlahových krytin. Dub se dá zpracovávat mnoha různými postupy: může se louhovat, olejovat, čpavkovat, vápnit, ci zpracovávat dalším množstvím technologických postupů. Díky rustikálnímu vzhledu je tato dřevina pevným středobodem různých interiérových stylů, předvším stylu selského.
Pozor na měkké dřeviny
Tvrdost dřeva se udává v Brinellech. K určení tvrdosti je používán test, při kterém je ocelová koule o průměru 10 mm vtlačována silou (100 - 1000 N) po určitý čas (několik sekund) do testovaného dřeva. Poté je změřen vzniklý vtisk, na jehož základě je spočítána tvrdost. Čím vyšší hodnota Brinella je, tím je dřevo tvrdší. Dubové a bukové dřevo je relativně tvrdé, zatímco místní druhy jehličnanů, jako je smrk a borovice, jsou podstatně měkčí. Proto je jejich použití, jako materiálu pro podlahové krytiny, dost omezeno. Velmi rychle totiž u nich dochází ke vzniku nepěkných vtisků, škrábanců a rýh, což je vzhledem k nákladům na pořízení a pokládku dvakrát tak nepříjemné.
Z evropských jehličnanů je však vyjímkou modřín. A to nejen díky silně kontrastnímu fládrování, ale hlavně díky mimořádné odolnosti proti působení vnějších vlivů. Z tohoto důvodu je tato dřevina oblíbená zejména pro realizaci teras, nebo jiných venkovních prostor. Pro vysokou zátěž však, vzhledem k omezené tvrdosti, není tato krytina vhodná.
Ušlechtilost sama
Javor se, vzhledem k silnému výrazu a barevnosti, počítá do ušlechtilých dřev. Pro evropský javor je charakteristická harmonická barevnost bez silného a zřetelného fládrování. Javor je strukturován jemně a rovnoměrně. Zatímco dřevo javorů rostoucích ve vyšších nadmořských výškách je spíše světlé s nažloutlým nádechem, běžný javor ho má charizmaticky načervenalé. Javor, a zejména jeho světlé nuance, je velmi často využíván v interiérech řešených v severském designu.
Co se týká tvrdosti, je tato dřevina srovnatelná s dubem, což ji činí jeho adekvátní alternativou. Javorové dřevo působí relativně neutrálně a harmonizuje s mnoha interiérovými a designovými styly. Díky decentnímu zbarvení podlahy je pak možné si dovolit, například sytější barvu stěn.
Podlaha jako sladká tečka
Nejen v nábytkářství, ale i v oblasti výroby podlahových krytin nalezl své pevné místo i buk. V pravdě se jedná o nejvíce využívanou dřevinu v celé Evropě.
Buk vykazuje jemnou-harmonickou strukturu s lehce červeným zabarvením. V kombinaci s bílými zdmi a interiérem v přírodních barvách je buková parketová krytina skvělou volbou. Vzhledem k vyšší reakci bukového dřeva na změny vlhkosti a teploty je však třeba se vyhnout pokládce v prostorách, kde není možné zajistit sucho a konstantní relativní vzdušnou vlhkost.